Výletíme s MoniLu

Nový přírůstek do rodiny rozhodně nemusí znamenat konec vašim koníčkům. Přesvědčí vás o tom vyprávění Radky Dubnové, která se svým mužem a synem Maxíkem díky našemu nosítku prošla solné komory v Rakousku i Krkonoše. Více o jejich aktivní dovolené a nošení v článku níže.

Radce za sdílení svých zkušeností a poskytnutí rodinných fotografií velice děkujeme ????

S nosítkem až na vrchol…

Narozením Maxíka se nám úplně změnil náš způsob života. Věděli jsme, že už nebudeme dělat to, co dřív – večírky, cyklistika… Co nám ale hrozně chybělo, byla turistika. Tlačení kočárku po úhledných cestách tam a zpátky nebyl náš styl a naštěstí ani Maxíkův. Při delším pobytu v kočárku jen řval, řval a řval.

Rychle jsme přišli na to, že by to chtělo nějaké nosítko. Ale prokousat se na internetu jejich nepřeberným množstvím byla noční můra. „Jestli ještě váháte, tak neváhejte.“ Tak zněla reference na facebooku u nosítek MoniLu, která na mě vyskočila jako první. No, a protože co je na facebooku, to je pravda, zvolila jsem právě to.

Jako správný cestovatel jsem objednala nosítko včas, abych měla dost času vše vyzkoušet a nastavit – celé 2 dny před odjezdem do solných komor v Rakousku. ???? Kurýr přijel, předal nosítko a my do něj vzápětí nandali Maxe. Do té chvíle byl zvyklý pouze na nošení v šátku, které v jakékoliv teplotě při stoupání do kopce na horách moc odvaz nebyl. První dvě minuty v MoniLu řval, pak se rozhlédnul, zjistil, o co jde a do pěti minut usnul. Hurá, nosítko bylo zajeté a my jsme mohli vyrazit na dovču.

Dovolená byla skvělá. Mohli jsme chodit túry, jako když jsme žádné mimčo neměli (abych nekecala, ferraty jsme si odpustili), Maxík si spokojeně lebedil a my jsme šlapali jak o život. Max byl v nosítku moc spokojený, hezky mu vše sedělo, a i když se muž při cestě do kopce potil, celkem pěkně to mezi nimi luftovalo. Zvládli jsme řadu úctyhodných kopců (Zwolferhorn, Schafberg, Bleckwand, Almkogel…) a všichni tři jsme si to užívali.

Člověk si větší zátěž vždy radši dává na záda – zvyk z těžkých krosen. Max je sice obr (váží přes 9 kg), ale ještě nesedí, proto jsme ho nosili na břiše. V MoniLu to ale vůbec nevadilo, neboť byl krásně usazený a i nám skvěle sedělo. Po návratu z Rakouska jsme stihli ještě obrazit půlku Krkonoš.

Max si nošení tak zamiloval, že ať je v jakékoliv náladě, tak po nandání do nosítka přestane kňourat nebo brečet a čeká, kam se půjde na výlet. Příští rok se chystáme s Maxem a MoniLu na túry do Itálie. Vím, že to bude skvělé.

Cestování a nošení zdar!

Radka Dubnová